Divnej, složitej svět

18. června 2017 v 22:40 | ZamotanáDoVšeho |  Deníček
Pamatujete si na školku? Chtěli jsme být dospělí. Velcí. Abychom si mohli dělat, co chceme. Být s kým chceme. A opravdu to pak v dospělosti děláme?

Myslím, že ne. A proč?

Asi nějaký špatný období teď u mě, nebo to, že už je noc, mě nutí přemýšlet o světě. O tom, že je to všechno nějak špatně. Skutečně děláme to, co chceme? Nebo to, co děláme, děláme jen proto, že to tak dělá někdo jiný, proto, že je to správně? A co je sakra správně? Kdo to určuje? Každýmu přijde správné něco jiného. O tom jsem se přesvědčila nedávno sama.

Dělej to, co tě baví. Nekoukej na ostatní. Užívej si to.

A ještě jedna věc. Proč si nedokážeme říkat pravdu a projevovat city?

Nevím, zda je to jen můj pocit. Ale občas mi tenhle svět příjde šíleně povrchní. Na oko kamarádi a někde za rohem se pomlouváme.
Všichni chceme vypadat děsně cool, seběvědomí a já nevím co všechno. A pak příjde na "obyčejný" problém. Snažíte se vyjádřit jak se cítíte. Něco, co vás trápí, nebo chcete jen zkrátka vyjádřit své city ať už jsou jakékoliv. A co se stane? Katastrofa. Hádka? Možná. Vzdálíte se a cítíte se prázdní. Co si ten druhý myslí? Nevíte. A proč? Proč se tak bojíme být vzájemně upřímní a snažit se toho druhého pochopit? Místo toho na sebe křičíme a nevíme co. Nebo ještě hůř. Nevíme vůbec co se děje, protože spojení tak nějak...vychladlo.

A to mě asi ničí nejvíc. Proč se bojíme projevit své city? Proč?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 18. června 2017 v 22:57 | Reagovat

Tento svet je veru zvláštny. Sme väčšinou zalezený vo svojich ulitách a poprosiť o objatie je nezvyčajný jav. Pri tom údajne potrebujeme nepamätám sa koľko objatí denne aby sme ostali zdravý psychicky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama